Dlouhá léta byl za jediný správný tvar považován hranolek v mužském rodě, odvozený na základě tvarové podobnosti tohoto pokrmu s malými hranoly. Slovo hranolky doslova označuje „malé hranoly z brambor“. I jiná česká jídla byla pojmenována podle jejich tvaru – například kolínka (těstoviny ve tvaru kolena) nebo trubičky. Tvar hranolka v rodě ženském byl považován za hovorový a nespisovný.

Když byla do Internetové jazykové příručky 15. 2. 2023 přidána jako přípustná i varianta hranolka, rozvířily se kolem toho docela bouřlivé diskuze. Někteří jazykoví puristé se nad tím rozhořčeně pozastavovali, hovořili o úpadku civilizace a o tom, jak se ustupuje hlupákům a negramotům, kteří ani neumějí pořádně česky…

Sám patřím spíše k těm konzervativnějším uživatelům češtiny a různé novotvary beru s rezervou. Často se totiž opravdu jedná jen o módní výstřelky s jepičím životem, které se najednou odkudsi zjeví, nějakou dobu poletují veřejným prostorem a po stejně tak nepozorovaně zase zmizí. Zkrátka se neujmou, nezapustí kořeny a po čase upadnou do zapomnění. V případě slova hranolka to ale vnímám jinak a vysvětlím, proč mi tato varianta nikterak nevadí.

Ono je to v případě tohoto slova trochu složitější a nestojí za tím jen „hloupost a negramotnost“, jak by se na první pohled mohlo zdát. Všechno bude jasnější, když prozkoumáme vývoj užívání tohoto slova v našem jazyce.

Historie používání slova hranolky má trochu nestandardní původ. Ve většině jazyků se název tohoto jídla váže buď k metodě přípravy (smažení), nebo k zemi původu – například:

• angličtina: French fries → údajně podle způsobu smažení „po francouzsku“
• francouzština: frites → od frire, „smažit“
• němčina: Pommes frites → z francouzštiny

Čeština však nepřevzala cizí označení, ale vytvořila si nové pojmenování podle tvaru – malé hranoly z brambor, tedy hranolky. Etymologie byla tedy jasná, výklad přehledný a logický. Kdo by proti tomu mohl něco namítat. Jak tedy mohl vzniknout zdánlivě nelogický (a pro řadu lidí nepřijatelný) tvar hranolka? Záludnost je v tom, že užívání slov se neřídí jen etymologií a striktní logikou, ale i dalšími faktory a zvyklostmi, které mohou naší pozornosti snadno uniknout. Například význam pocitového vnímání vhodnosti slov – jazykového citu, který nám říká, jak přirozeně zní určité slovo ve spojení s věcí, kterou označuje.

Svou roli v tomto procesu tedy mohla hrát i skutečnost, že slovo hranolky nebylo odvozeno z názvu jiného jídla, ale na základě geometrického tvaru (hranol/hranolek), který si v prvé řadě spojujeme spíše s technikou, stavebnictvím nebo optikou (např. skleněný hranol/hranolek). Takže když někdo slyší slovo hranolek, vybaví se mu spíš nějaký skleněný, dřevěný nebo kovový hranolek – tedy malý objekt určitého tvaru – ale ne jídlo. Hranol zkrátka není typicky „jedlé“ slovo.

Jazyk má tendenci přibližovat slova „typickým“ vzorům a u názvů jídel je v češtině velmi běžný model slov ženského rodu se zakončením -ka, -ta nebo -a:

• Croquette → kroketa,
• Pizza,
• Tortilla,
• Spaghetti → špageta,
• okurka, …

Proto může hranolka intuitivně zapadnout do mentální kategorie „kus jídla“ lépe než hranolek. Jinými slovy: hranolek vyvolává spíše představu malého předmětu, kdežto hranolka zní podobně jako názvy jiných jídel.

Díky tomu může dojít k tzv. analogické reinterpretaci.

Proces může vypadat takto:

1. lidé běžně slyší slovo hranolky (množné číslo od slova hranolek),
2. jednotné číslo hranolek však není moc frekventované,
3. mozek hledá známý vzor podle jiných názvů jídel s koncovkou -ky nebo -y (okurky, placky, trubičky, těstoviny, špagety, krokety, …), které jsou ovšem ženského rodu a v jednotném čísle mají koncovku -ka nebo -a (podle vzoru žena),
4. tímto způsobem vznikne novotvar hranolka, který se skloňuje také podle vzoru žena,
5. tím se změní i skloňování slova v množném čísle (např. 7. pád – s hranolkami).

Slovo hranolka tedy nemuselo vzniknout jen díky „hlouposti a negramotnosti“ části české populace, ale i díky intuitivnímu procesu, který má svůj smysl a logiku. Zatímco hranol/hranolek zní spíše jako technický/geometrický pojem, tvar hranolka už přirozeně zapadá mezi ostatní názvy jídel. Výsledkem je vlastně docela elegantní české slovo, které jednoznačně popisuje jídlo (a nic jiného) a zároveň se i přirozeně skloňuje: s hranolkami.

Důležité je vědět, že obě varianty jsou správné a při psaní si můžeme vybrat tu, která se nám víc líbí.